Projekt Česká republika

23.04.2012 22:07

 

 

Ona Adélčina otázka: "A kdy ten projekt řekneme Seniorům?"

Způsobila velké stěhování národů.

Protože auta nejsou nafukovací, dorazili k nám na návštěvu čtyři Senioři

- paní Jiřinka, paní Anička, pan Stašek a pan František.

 

Představte si, že paní Jiřince je 98 let!!!

A je pro nás opravdu ctí, že všichni čtyři vážili pro ně tak neobvyklou cestu.

Paní Iza dokonce musela běžet pěšky, aby se všichni vešli do auta.

A ani tak nemohla uspokojit všechny zájemce.

Sama říkala, že se jí poprvé stalo, že je musela vyloženě odmítat.

Malý mikrobus by se hodil :o)

 

Děkujeme paní Valkové, která se vzdala svého místa se slovy,

že je správné, aby se k nám vydali i ti, kteří u nás ještě nebyli.

 

 

Na našem setkání byla zvláštní ještě jedna situace.

Zjistili jsme, že paní Anička, pan Stašek a pan František

jsou vlastně našimi spolužáky.

Chodili do naší školy v roce 1938 a to ještě v době,

kdy byla škola rozdělená na dívčí a chlapeckou část.

Pamatovali si chodby, kašny a dokonce i třídu, kde se učili.

Vyslechli jsme si několik historek o létajících sešitech z okna,

přísných učitelích, ale také o tom, jaké to bylo chodit do školy za války.

O tom, jak se ve škole mohlo mluvit jen německy...

 

Nakonec děti zkoušely Seniory z německého jazyka

a zjistili jsme, že spousta německých slov se ukryla do našeho nářečí "po našemu".

Povídání se nám tak líbilo, že do budoucna zorganizujeme malé "rodinné" setkání

a budeme si povídat o tom, jaké to bylo v minulém století.

 

Senioři byli nadšeni tím, co děti všechno umí,

kolik informací znají a jak je dokáží předávat.

Obdivně pokyvovali hlavou a zároveň dodávali,

že se to  nedá naprosto srovnat s tím,

co uměli či spíše neuměli jako žáci.

 

My děkujeme za jejich slova i návštěvu

a těšíme se na brzkou shledanou.

 

A.Š.